Pro stavbu nové budovy městského divadla, které by svou kapacitou a možnostmi odpovídalo potřebám rozvíjejícího se města, byl vybrán pozemek tzv. nad rybníčkem. Dne 20. 12. 1895 bylo započato s přípravnými pracemi. V červnu 1896 byla vypsána veřejná architektonická soutěž, kdy ze 13 projektů byl k realizaci byl ze 13 přihlášených návrhů vybrán projekt Antonína Belšánka. Stavební práce byly zahájeny v lednu 1899. Autorem strojního zařízení jeviště byl inspektor vídeňského Burgtheatru F. B. Bretschneider, železné konstrukce byly dodány Škodovými závody, elektrické osvětlení projektovala firma Bartelmus, Donát a spol., avšak realizoval úspornější František Křižík.
Z hlediska prostorové dispozice bylo hlediště s kapacitou 1150 míst ve tvaru písmene U vertikálně členěno na přízemí, první a druhý balkon, galerii a tři pořadí bočních lóží. Mimo míst k sezení byla velká část kapacity tvořena místy ke stání. V současné době je kapacita divadla 444 míst k sezení. Autorem impozantního lustru je pražská firma Suda a Kotěšovec.
Jeviště mělo úctyhodné rozměry 22×13,3 metry s forbínou o rozměrech 10,5×7 metrů. Jeviště bylo od hlediště odděleno orchestřištěm. Součástí jeviště je i točna o průměru 10,1 metrů a nastavitelná úroveň podlahy.
Autorem opony s námětem Plzeň vítá uměny na prahu nového divadla a Tylovým citátem „Všecky naše kroky musí vésti láska k národu a jeho štěstí“ byl Augustin Němejc, který ji tvořil celé tři roky.
Divadelní budova měla dále bohatou výzdobu v duchu „secesní modernizace novorenesance“, např. v exteriéru alegorické postavy Lásky a Žárlivosti od 
Antonína Procházky, Nadšení a Obětavosti od Stanislava Suchardy či Hrdinství a Osud od Františka Stránského v obloukových vchodech na terasu, na postranních rizalitech Šalounova sousoší Dramatu a Opery nebo plastické medailony zpodobňující české dramatiky a hudební skladatele po obvodu budovy. V interiéru jsou užity kvalitně kamenicky zpracované materiály, především železnobrodská žula či různé druhy mramorů. Za zmínku stojí především výzdoba foyer s figurálními alegoriemi Tragédie, Hudby, Tance a Činohry od Františka Urbana nebo symbolicky laděné obrazy Pohádka a Pověst od Josefa Mandla. Neméně propracovaná je i výzdoba hlediště, laděná v původně modré, šedé a zlaté barvě, která se však musela přizpůsobit akustickým požadavkům.
Zajímavostí je znak města Plzně umístěný vysoko nad jevištěm, za kterým se má ukrývat schránka s dobovými dokumenty týkajícími se výstavby a oprav divadla.
Ke zkolaudování divadelní budovy došlo 3. 9. 1902. Premiérové představení se uskutečnilo 27. 9. 1902 a byla jím Smetanova Libuše.
Správa divadla byla svěřena Družstvu českého divadla královského města Plzně, která v březnu 1902 ustanovilo artistickým i administrativním ředitelem Vendelína Budila. Za dobu Budilova působení v letech 1902-1912 se mělo uskutečnit 679 operních, 567 operetních, 1790 činoherních a 58 baletních představení.
21.8.1922 byly firmou Müller a Kapsa zpracovány plány a rozpočet na budovu skladiště Městského divadla. Projekt vypracoval Hanuš Zápal. Stavba byla zadána 30.11.1922 stavebním firmám Mandaus, Pechman, Doubek a spol z Plzně a Tomáš Keclík z Klatov. Práce byly zahájeny 2.12.1922 a dokončeny 17.8.1923.
Ve foyer divadla byla dne 21.11.1926 instalována busta Pavla Švandy ze Semčic. V témže roce byla instalována i busta J. K. Tyla.
U příležitosti 80. narozenin Vendelína Budila a 25. výročí nové budovy divadla byla ve foyer divadla instalována jeho busta od Jaroslava Hrušky.
Provoz divadla byl 30.5.1931 byl svěřen novému řediteli Ottovi Zídkovi.
26.-28.9.1942 proběhly oslavy 40. výročí otevření nové budovy divadla představením Prodané nevěsty, Jakobína a Noci na Karlštejně, což bylo historicky 16500 představením českého divadla v Plzni.
21.8.1943 bylo vedení divadla svěřeno Stanislavu Langerovi, které se fakticky ujal od počátku 41. divadelní sezóny dne 21.8.1943.
Divadlo zahájilo provoz 12.5.1945 Smetanovou Prodanou nevěstou pro spojenecké důstojníky a pro veřejnost 19.5.1945 dramatickým pásmem Kyvadlo času. Prvním poválečným představením pak byli Smetanovi Braniboři v Čechách pod vedením Pavla Dědečka uvedení 12.7.1945.
Nová divadelní sezóna 1945/46 byla zahájena 15.9.1945 Smetanovou Prodanou nevěstou.
1.4.1948 byl odvolánín ředitel Městského divadla v Plzni Jarmil Škrlant a místo něj jmenován člen KSČ režisér Zdeněk Hofbauer. Současně byla odvolána dramaturgyně divadla Marie Loulová.
25.10.1948 na odborové schůzi uměleckých souborů a technického personálu městských divadel byla přijata rezoluce požadující neprodlené zestátnění plzeňských divadelních scén.
V letech 1980-1985 proběhla pod vedením architekta Pavla Němečka rozsáhlá rekonstrukce, která je nejmarkantnější přístavbou v zadní části budovy (na snímku vpravo s hnědými vraty pro zavážení kulis) prodlužující jeviště a úpravou severních teras, pod kterou vznikly nové podzemní prostory. Úpravou prošel i interiér místy s prvky socialistického realismu.
Další významnou rekonstrukcí prošla fasáda divadla v letech 2009 až 2010.
Zatím poslední stavební úpravou prošly severní terasy divadla v letech 2014-2015, kde vnikly květinové záhony a místo kotelny vznikla centrální prodejna vstupenek.
Několik historických fotografií:
Zdroj: Manuel Palomino Arjona
A několik plánků:
Zdroj: J. Hilmera: Česká divadelní architektura, Praha 1999
A pokud je libo, k dispozici je i virtuální rozhlédnutí na VirtualTravel.cz:
Hlavní scéna divadla | Foyer divadla
Fotografie z roku 2009
Použitá literatura:
[2]s.758-760, [4]s.196-197, [6]
