Městská čtvrť o katastrální výměře 5,68 km2 je nejjižnější součástí městského obvodu Plzeň 3.
Vznik názvu obce je odvozen od slovního spojení Radobytce, tedy lidí, kteří zde jsou rádi (rado-bytí) nebo rádi se bijí (rado-bití).
Radobyčice jsou zmiňovány v berní knize z roku 1418 jako součást plzeňského velkostatku s 15 usedlostmi. Od počátku byly Radobyčice spojeny s Plzní cestou prakticky shodnou jako dnes. Radbuza byla překlenuta mostem postaveným v roce 1487, kdy se okolní vsi zavázali k jeho údržbě. Rovněž byla v obci krčma a mlýn. V 16. století bylo v obci 13 až 14 hospodářů. V roce 1654 bylo v obci 10 sedláků.
Radobyčice byly přifařeny a přiškoleny k Liticům. Avšak postupné poněmčování Litic způsobovalo problémy. Nakonec byly Radobyčice přifařeny k Štěnovicím, kde byla z bývalého kláštera trinitářů ustavena lokálie (menší fara). V roce 1866 byla v Radobyčicích při rozcestí na Plzeň postavena jednotřídní škola. V roce 1910 byla postavena nová škola. V roce 1963 byla škola zrušena a děti jezdily do Litic.
V roce 1846 byl v Radobyčicích 43 domů a 97 bytových stran. V roce 1850 47 domů, v roce 1900 61 domů a 423 obyvatel, 1920 70 domů a 592 obyvatel, 1930 118 domů a 645 obyvatel a roku 1970 172 domů a 607 obyvatel.
Dochovanou cennou architekturou je kaplička na návsi z roku 1776, kaplička na okraji obce při cestě do Černic z roku 1842, stavení čp. 20 a 34 v klasicistním baroku kolem roku 1830.
V lokalitě Na Vale se lámal kámen buližník. Lom patřil okresní správě a kámen se drtil na tvrdý štěrk pro okresní silnice. Ve 20. letech 20. století zde byl sedlář, pekař, obuvník, kovář a dva krejčí, 3 menší obchody.
V roce 1924 vzniká čtvrť Za Vodou, lidově zvaná vepříkov, s 9 domky.
V roce 1915 byla obec elektrifikována, 1917 byl zaveden první telefon a 1923 byly Radobyčice spojeny s Plzní státním autobusem na trase Plzeň – Předenice. V roce 1953 vzniká linka městské dopravy z Plzně do Litic a Radobyčic.
V letech 1932 až 1933 vzniká nový Tyršův most.
Roku 1949 byly Radobyčice připojeny k Plzni, roku 1954 vzniká samostatný obvodní národní výbor Plzeň-Radobyčice. 1964 jsou Radobyčice připojeny jako samostatná obec k okresu Plzeň-jih. V roce 1976 jsou však opět součástí Plzně.
Pokud by jste se chtěli dozvědět něco o aktuálních informacích či akcích z Radobyčic, určitě se podívejte na webové stránky RADOBYČICE Neoficiálně na adrese http://www.plzen-radobycice.cz
Tak jsem se dopátral pravdy jen napůl. Patrně ta informace pochází opravdu ze zmiňované publikace M.Bělohlávka, ovšem k mému překvapení mám k dipozici jen výpisky, které jsem si kdysi udělal. Takže až budu mít cestu do knihovny mrknu, zda je zmiňována jako dochovaná (publikace byla vydána tuším v roce 1996) a zda je uváděn onen rok 1842. každopádně jsem to pojal jako inspiraci a udělal kratičký článek Zaniklá kaplička v Radobyčicích.
Když tak o tom přemýšlím, tak si ji tam pochopitelně taky nevybavuji. Patrně jsem to bezmyšlenkovitě převzal, ale odkud to bylo. Skoro si myslím, že to bylo z Plzeňských předměstí od M. Bělohlávka, ale ruku do ohně za to rozhodně nedám. Každopádně jakmile se dostanu ke své knihovničce, ověřím to a uvedu na pravou míru. Víceméně jisté je, že tam již žádná kaplička nestojí, za což se čtenářům a návštěvníkům omlouvám.
Autor uvádí mezi dochovanými architektonickými památkami kapličku při cestě do Černic. Pokud vím, kaplička při cestě do Černic (na rozcestí s ulicí V Podhájí) byla odstraněna kolem roku 1990 v souvislosti se stavbou nové silnice a mostu přes Úhlavu. Nebo je tam ještě jiná kaplička o které nevím? Prosím o vysvětlení. Rovněž by mě zajímal pramen, který udává rok vzniku této kapličky 1842.
S pozdravem J. K.
Původně byly dvě kapličky. Jedna se sbourala, jak pravíte při stavbě mostu. Druhá stojí na návsi v Radobyčicích do dnes. http://foto.mapy.cz/original?id=53547