Historie
Historie Lhoty u Dobřan, jak zněl neoficiální název obce před připojením k Plzni, sahá na počátek 13. století a je spojována s pány z Litic, tedy Drslavici. V roce 1320 získává Lhotu premonstrátský klášter v Chotěšově, který až na dvě výjimky držel Lhotu až do svého zrušení v roce 1781. Nejprve po zpustošení chotěšovského kláštera v roce 1421 zastavil král Zikmund Lucemburský Lhotu Václavu Sekáčovi z Újezdce. Chotěšovskému klášteru se Lhota vrátila až roku 1459. První písemná zmínka o Lhotě pochází 23.5.1519. V roce 1618 získává Lhotu, stejně jako ostatní statky chotěšovského kláštera po dobytí Plzně, hrabě Arnošt Mansfeld. Po bitvě na Bílé Hoře je však chotěšovskému klášteru navrácena. Po zrušení kláštera v roce 1782 s Lhotou disponoval Náboženský fond , který ji 1.1.1822 spolu se zbytkem chotěšovského panství prodal knížeti Karlu Alexandru von Thurn-Taxisovi za 1.080.000 zlatých. Ten držel panství až do roku 1925, kdy byl majetek v rámci pozemkové reformy zkonfiskován. V 70. letech 19. století byla v okolí obce zahájena těžba černého uhlí v dolech Klára na Sinoru (1870), Dobré štěstí u Nové Vsi (1874) a Anna na Volském vrchu (1919-1927). To už se ve Lhotě, do té doby převážně německé obci, v letech 1903 až 1908 započalo s výstavbou českých rodinných domků. V roce 1919 vznikla ve Lhotě česká škola. V důsledku mnichovských dohod se stala Lhota součástí Sudet a dne 10.10.1938 obsazena Němci. K osvobození Lhoty došlo 6.5.1945.
Dne 1. ledna 2003 se Lhota, toho času součást okresu Plzeň-jih, stává městským obvodem Plzeň 10 – Lhota.
O názvu
Název Lhota pochází z dob osidlování dosud zalesněné půdy v 13.-14.století, kdy byla na určitou lehotu či lhotu, zpravidla na pět let odpuštěny či sníženy poddanské dávky. Odtud již bylo jen kousek k dnešní Lhotě.
Současnost
Lhota se nachází na samém jihozápadním okraji Plzně, má katastrální výměru 3,89 km2 a 949 obyvatel 1.
