Vznik Prvního plzeňského akciového pivovaru v Plzni je spojen se zrušením tzv. propinačního1 práva v roce 1869. Již na podzim roku 1868 se schází Adolf Hýra, Emil Škoda, Josef Giebisch, Josef Folbrecht, Martin Stelzer a 15 dalších významných plzeňských podnikatelů k ustavení výboru k založení nového pivovaru. 24. 1. 1869 byla konána první schůze v hostinci, při níž byla upsána akciová jistina ve výši 1 milion zlatých, 24.2.1869 schůze druhá, na níž byl schválen plán na stavbu a koupě pozemků v sousedství již existujícího Měšťanského pivovaru. 17. 5. 1869 byla stavba povolena a 25. 6.. 1869 byla firma První plzeňský pivovar v Plzni zapsána do obchodního rejstříku, která měla vydat 200 akcií po 500 zlatých.
Plány pro stavbu pivovaru zpracoval pražský pivovarský technik Gustav Noback. Stavbu provedl Martin Stelzer a Ing. Václav Daniel za 48.000 zlatých na 18,6 ha pozemků zakoupených za 75.000 zlatých. Strojní zařízení dodala Škodova strojírna za 53.951 zlatých. Se stavbou bylo započato již v létě 1869 a s vnitřním zařízením bylo započato na jaře roku 1870. Zajímavostí je, že z důvodu nedostatku cihle pro stavbu byla pronajata cihelna na Lochotíně a poté zakoupena i cihelna v Lobzích.
První várka byla uvařena 15. 10. 1870 a zákazníků se dostala 10.12.1870. Již 18.12.1870 byla zapsána ochranná známka Erste Pilsner Actien Braurei – Pilsner Bier.
V roce 1885 dochází k úpravě sklepa, přístavbě hvozdu a humen ve sladovně, rekonstrukce a zkapacitnění vodovodu a zavedeno bylo elektrické osvětlení. V roce 1889 je instalováno druhé dynamo a elektřina je zavedena i do kanceláří a bytů. Areál pivovaru je důkladně ohrazen a vzniká nová vstupní brána. Modernizace doznává i vlastní provoz, kdy rozšířena je varna a chladírny, rekonstruována umývárna sudů. V roce 1891 pak byly rozšířeny sklepy, humna, sýpky, zakoupena požahovačka a myčka sudů a nové strojní zařízení pro chladírnu. V roce 1893 byl dále zvětšen sklep a postavena požahovna. V roce 1907 zavádí pivovar v souvislosti s návštěvou císaře Františka Josefa I. pro své pivo název Pilsner Kaiserquell2. V roce 1915 v souvislosti s 1.světovou válkou dochází s problémy s výrobou, poté byly demontovány postradatelné části zařízení z barevných kovů, následně i celá varná souprava. V roce 1917 musela být výroba částečně zastavena. Vyráběno bylo pouze 3° za užití a pivní náhražka „pivolín“ nazývaná též „Gambrinovy slzy“. Po válce byla 23.7.1919 registrována nová známka Plzeňský Gambrinus. V roce 1921 se začíná vařit tmavé 14° pivo Granát. Od 20. listopadu 1921 se přestává vyrábět 8° a začíná se vyrábět jen 10° a 12° pivo. V tomto roce byla rovněž pořízena nová varna ze škodových závodů v Hradci Králové a rovněž výroba pivovarských kvasnic jak pro vlastní potřebu, tak i na prodej. V roce 1929 dochází k fúzi a akcie podniku vykupuje Měšťanský pivovar, přičemž do stávajícího závodu byla soustředěna výroba 10° piva a v Měšťanském pivovaru výroba piva 12°. Vařena tedy byla piva Pilsner Export, Pilsner Bock, Lagerbier, Schankebier. V červnu 1929 vlastní Měšťanský pivovar již 80 % akcií. V prosinci 1929 opouští akcie burzu. 27. října 1932 fúzuje Gambrinus se Světovarem za vzniku Plzeňských akciových pivovarů (PAP). V důsledku hospodářské krize dochází v roce 1933 k zastavení výroby v pivovaru Světovar s tím, že Gambrinus vystavoval část své produkce 10° piva pod označením Světovar3. 18.120.1934 byla registrována obrazová ochranná známka PAP. 
V roce 1940 byla německým vedením snížena stupňovitost piva na 8°. 20.12.1944 došlo k prvnímu bombardování pivovaru, především však Měšťanského pivovaru. Při masívním náletu 17.4.1945 byla poškozena asi polovina provozních budov pivovaru. Výroba se v důsledku zastavila a zajišťoval ji závod ve Štěnovicích. V roce 1946 je výroba v Gambrinu částečně obnovena, ovšem pivovar ve Štěnovicích byl v důsledku toho definitivně uzavřen. V 1. 7.1946 vzniká označení Plzeňské pivovary n.p. Od roku 1950 bylo vyráběno tmavé 17° od roku 1951 18° pivo Senátor, v roce 1962 přejmenované na Diplomat. Až do roku 1951 probíhala oprava bombardováním poničené sladovny. V roce 1952 bylo do bývalé administrativní budovy přesunuto z Litic učňovské středisko, které pod různým označením zde působilo do konce 90.let 20. století, kdy zaniklo. V roce 1958 bylo dáno do provozu tzv. oddělení kaiser a došlo rovněž k rozšíření ležáckého sklepa o ocelové tanky. V témže roce jsou k Plzeňským pivovarům připojeny další závody Západočeských pivovarů n.p. 1.4.1959 byl zrušen samostatný závod Gambrinus a spojením se závodem Prazdroj vzniká závod Plzeň. V roce 1961 prošla modernizací lahvovna, instalováno bylo jímání CO2 či obnovena kotelna, byla rovněž obnovena výroba 12° piva Plzeňský Gambrinus. V roce 1964 byla rozšířena kapacita ležáckého sklepa o 54 ocelových tanků. V letech 1965 až 1967 byl instalován parovod z teplárny, nová úsporná varna, chladící káď, mlatové hospodářství, úprava šrotovny, sladových sil, upravena byla spilka a semikontinuální tanky. Rozšířen byl i ležácký sklep. 17.1.1982 zcela vyhořela sladovna a již nedošlo k jejímu obnovení. V roce 1990 se Gambrinus stává opět samostatným závodem, v roce 1991 je významně modernizována lahvovna. 1.5.1992 vzniká akciová společnost Plzeňské Pivovary, jejíž součástí se Gambrinus stal. V roce 1993 se začínají využívat cylindrokónické tanky (CKT) nahrazující jak spilku, tak i ležácký sklep.V roce 1994 vzniká společnost Plzeňský Prazdroj a.s. Probíhá celková modernizace závodu. V roce 1998 byla uvedena do provozu nová moderní varna.
Literatura
- Historie pivovaru Gambrinus 1869-1969 a historie plzeňského pivovarnictví. In: pivovary.info [online][vid.18.2.2012]. Dostupné z: http://www.pivovary.info/view.php?cisloclanku=2008050019
Poznámky:
