Měnírna Lochotín

Příprava výstavby měnírny Lochotín, označované MR 3, započala v souvislosti se záměrem trolejbusové trati na Bolevec v roce 1945. Město získalo po roce 1946 pozemky bývalého majitele cihelny Emanuela Klotze na Červeném vrchu, v jejichž jihozápadní části byla v proluce mezi domy čp. 430 a čp. 616 měnírna vystavěna. Původní stodola a domek čp. 439 pro zahradníka na Klotzovo pozemcích zůstali nedotčeny.

Technologické vybavení v podobě dvou usměrňovačů o výkonu á 500 kW dodala pražská ČKD, které byly později nahrazeny sovětskými rtuťovými usměrňovači IGNITE. Provoz měnírny byl zahájen spolu se zprovozněním trolejbusové trati číslo 13 na Bolevec dne 29. června 1949. O rok později napájela rovněž trať číslo 14 na Košutku a od roku 1960 i tzv. Pionýrskou železnici k zoologické zahradě.

V listopadu 1977 byl provoz měnírny v souvislosti s výstavbou sídlišť na Severním Předměstí přerušen, neboť do budoucna měla být dopravní obslužnost této části Plzně zajištěna namísto trolejbusů prostřednictvím nově budovaných tramvajových tratí. Z tohoto důvodu prošla i měnírna v letech 1978 až 1980 přestavbou, při které došlo k demolici domu čp. 430 se dvěma byty pro storjníky, který zasahoval do nově budované křižovatky Karlovarská x Lidická a rovněž i domku pro zahradníka čp. 439 na jehož místě byl postaven nový objekt transformovny. Celkový výkon nově instalovaných diodových měničů činil 2970 kW.

Po požáru této měnírny 3. listopadu 2000, který zcela vyřadil na několik hodin tramvajový provoz a i v následujícím období musela být část spojů nahrazena kloubovými autobusy, došlo k celkové rekonstrukci technologie při níž byl výkon navýšen na 4950 kVA.

Exteriér

Interiér